Holky s věnečkem

Letos se konal již čtvrtý česko-slovenský tábor, organizovaný naším klubem. Letos se k nám přidali krajané z Aucklandu, Wellingtonu a Jižního ostrova a dohromady nás tam bylo 70.

Sjížděli jsme se do Ngamuwahine Lodge v průběhu nedělního odpoledne, někteří z okolí a mnozí z větší dálky, Wellingtonu, Aucklandu, ostrova Waiheke a 3 účastníci dokonce přiletěli az z Dunidenu. Nesmíme samozřejmě zapomenout na naše oddílové vedoucí, které přiletěly až z Čech! K nim se ještě přidal Aleš, náš pomocník pro kuchařský tým – Alenku a Majdu. Velký úspěch bylo také to, že naprostá většina nás byla dvojjazyčných, nebo jen hovořících česky a pouze anglicky hovořící s námi byli jen tři dospělí.

Táborníci se ubytovali, vybalili a těšili se na první společnou večeři. Byla pečená kuřecí stehýnka a moc se povedla!
Po večeři jsme se oficiálně přivítali, dostali táborová trička a důležité organizační informace a neformálně jsme se spřátelili při dětské diskotéce. Také jsme se dozvěděli v kolik bude budíček, rozcvička a snídaně.

Rozcvička a rozdělení do oddílů

Ráno nás probudilo zvonění na svolávací zvonec před kuchyní, kterým se oznamoval i nástup. Zdenda se to dokonale naučil a jednou večer, když jsem ho uspávala a uslyšel zvonec (svolávalo se na jogurtík), tak mi říkal honem nástup! Petr vzal děti a některé dospěláky, kteří byli vzhůru, na rozcvičku a následovala snídaně.
Po snídani byl nástup a rozdělování dětí do oddílů. Letos jsme měli 4 vedoucí: Danu, Lucku, Lucy a Bětku. Holky si rozebraly děti, na každou jich vyšlo asi 9 různého věku, od prcků po puberťáky, tak to bylo pestré. Zjistili jsme také, proč se táborová hra jmenuje Z pohádky do pohádky a dětem vedoucí ukázaly, kde je zamčený poklad na tři zámky. Poté jsme se šli podívat na loutkové divadlo, jak Pejsek s Kočičkou pekli dort.

Dortíky jako od Pejska a Kočičky a kajakování v řece

A protože to bylo velmi inspirativní, potom si děti také upekly svoje dorty. Měli jsme výborné recepty na citrónovou bábovku, čokoládový dort pro alergiky, čokoládový a mrkvový dort. Děti si procvičili češtinu a slovenštinu, protože si musely nakoupit v kuchyni všechny potřebné dobroty. Pěkně si je zamíchaly a nalily do forem, a paní kuchařky Majda a Alenka jim to ohlídaly v troubě. Zatímco první dva oddíly pekly, ti ostatní si šli vyzkoušet kajaky k řece.
Větší a zkušenější děti se odvážně vydaly na kajaky samy. Prckové se nadšeně vozili s rodiči a všem se to moc líbilo. Voda byla docela studená, ale to našim otužilcům vůbec nevadilo. Ti co čekali na břehu, až přijdou na řadu, se zabavili vařením lektvaru v hrnci, který tam zřejmě zbyl po předchozích tábornících.

Zdobení dortů pro Matouše a ochutnávka

Dorty se samozřejmě nepekly jen tak nadarmo, ale byly pro Matouše, který na táboře oslavil třetí narozeniny – se 4 dorty! To se jen tak každému nestane! Zdobení dortů proběhlo před oslavou a někteří cukráři byli tak nadšení, že by polevu nejraději snědli sami. Nakonec se ukázalo, že nejchutnější byl čokoládový dort pro alergiky!

Hledání vajec ptáka Ohniváka a vodní hrátky

Po dortíkové svačince jsme se vypravili do lesa hledat vejce ptáka Ohniváka. Naštěstí asi taky neumí lítat jako kiwi, tak je snesl na palouk a do rokle u řeky. Na palouku je hledaly menší děti a v rokli větší. Netrvalo to moc dlouho, a všechna vejce se našla. Vrátili jsme se zpátky na louku, abychom zjistili, co se v nich ukrývá. Děti musely nejdříve rozbít vejce a potom mezi sebou vyměnit části skládačky. Každá v sobě ukrývala jedno číslo kódu prvního zámku.
Vodní hrátky zkrátily dětem čekání na večeři – většina zúčastněných se musela jít před jídlem převléci. Několik soutěží s podáváním hrnku vody nad hlavou a přenášení vody brčkem nakonec skončilo vodní bitvou všichni proti všem. Knedlo vepřo zelo stálo rozhodně za chvíli čekání. Kuchařky se opět vyšvihly a všem se dělaly boule za ušima.
Před večerkou jsme si chvíli zpívali bez kytary, kterou se bohužel nezadařilo naladit, ač (nebo možná právě proto) měla nové struny.

Procházka v lese s paměťovou hrou, kajakování a opékání buřtů

V úterý jsme se po snídani vydali na procházku do lesa. Větší děti s rodiči obešli celý okruh s několika přechody potoka/řeky. Přestávku na svačinu jsme dětem zpestřili paměťovou hrou. Ve skupinách měly za úkol přesně okopírovat obrázek, který byl rozdělen na pole s různým počtem rozmanitých předmětů. Hodnotila se přesnost včetně barev. Po občerstvení jsme pokračovali k prvnímu brodu, kde jsme se rozloučili se skupinou starších výletníků. Skupina mladších děti s rodiči se chvíli cachtala ve vodě, někteří si hráli s kamínky a po chvíli jsme se vydali domů na oběd. Odpoledne jsme se šli zase povozit na kajacích, starší děti se vrátily docela brzy, tak se také přidaly. Náročný den jsme zakončili opékáním buřtů v krbu. Bohužel byl zákaz rozdělávání otevřených ohňů, ale přesto to byl pro děti prima zážitek.

McLarren Falls a maškarní bál

Na středu byl naplánován celodenní výlet k McLaren Falls. Nejdříve jsme děti trochu unavili několika hrami – honička s ocásky, splachování záchodu a mraveneček. Prckové si zahráli kolo kolo mlýnský a zlatou bránu, aby jim nebylo líto, že jim ty hry moc nešly. Před obědem jsme se šli podívat do buše k třem sestrám – stromům Rimu. K obědu nám kuchařky vykouzlily a dovezly buchtičky se šodó, po kterých se jenom zaprášilo. Posílení jsme se pustili na jezero na kajacích. Děti si čekání krátily krmením kačenek a koupáním v opět docela ledové vodě.
Po návratu z výletu jsme se pustili do příprav na maškarní – výrobu masek. To bylo skoro stejně zábavné jako maškarní. Nahoře v sále se zatím chystalo překvapení – několik desítek nafouknutých balonků. Tři z nich skrývaly další kód k druhému zámku od pokladu. Přivítala nás Dana a děti začaly tancovat. Měli jsme Ferdu Mravence, Červenou Karkulku, Áju a Maxipsa Fíka, Pipi Dlouhou Punčochu, Vílu Amálku, Drákulu, kosmonauty, několik princezen a prince a další zajímavé postavy. Děti postupně práskaly balonky a zjistily, že v některých se ukrývá obrázek s číslicí.

Pohádka o Rybáři a zlaté rybce a stavění domečků v lese

Ve čtvrtek nám táborové vedoucí zahrály další loutkové divadlo, tentokrát o rybáři a zlaté rybce, která mu splnila tři přání. Pohádka děti inspirovala a odpoledne měly možnost si namalovat svá tři přání. Fantazii měly opravdu bujnou a o dobré nápady nebyla nouze. Nejpopulárnějsí byl domeček na stromě – tree house – který figuroval na více výkresech.
Také jsme se ještě jednou vydali do lesa, tentokrát jen do blízkého okolí. Děti v oddílech měly za úkol postavit domečky pro trpaslíky z přírodního materiálu. Všichni se dali do práce, nejdřív si samozřejmě museli najít nejlepší místo na domeček a potom hurá do toho. Menší děcka se ochotně přidala a pomáhala nosit kapradí a různé další materiály, zatímco větší se proměnili v architekty a budovali velkolepé stavby. Nakonec jsme s Jindrou měli rozhodnout, který domeček se nám nejvíc líbil a bylo to těžké rozhodování. Zvítězil praktický domek s kuchyní a ložnicí, do kterého by se trpaslíčci ve velikosti našich batolat určitě vešli a hlavně by v něm přežili!

Závody kajaků, pantomima s výstavou obrazů a noční bojovka

Odpoledne jsme si ještě zpestřili závěrečným vyjetím na vodu na kajacích, a aby to bylo zábavnější, děti proti sobě závodily. Trasa nebyla moc dlouhá, zato technicky náročná s otočením okolo kamene, kde stál navigátor Martin, a pádlováním proti proudu do cíle.
Po večeři jsme se podívali ve společenské místnosti na všechny obrazy a ještě jsme si za hráli pantomimu. Po večerce se chystalo překvapení – noční bojovka. Mladší děti vycházely ještě relativně za světla, zatímco starší se na cestu vypravily až po tmě. Vydali jsme se do lesa, kde pro ně Petr s Pepou a dalšími pomocníky připravili různé strašidelné úkoly. Cesta byla vyznačená svítícími tyčinkami a byla docela náročná, zejména pro ty, co na ní šli později, protože některé světlušky bohužel zhasly. Myslím, že ačkoliv se děti bály, docela si to užily.

Ranní odemykání pokladu , předávání diplomů, medailí a hromadné focení

V pátek ráno nás po snídani čekal generální úklid celého areálu, který jsme naštěstí zvládli docela rychle a úspěšně. Po zabalení si ještě děti musely najít poslední kód pro otevření pokladu, který naštěstí Zlatá rybka přinesla až k nám na trávník. Děti měly velkou radost, když se konečně mohly podívat, co se v té stříbrné krabici ukrývá! Spousta sladkých dobrot z Čech – tatranky a další laskominy. Jen co jsme se všichni rozdělili, čekalo nás udělování diplomů a krásných originálních medailí. Poděkovali jsme všem našim skvělým dobrovolníkům a doufáme, že s některými se uvidíme i příští rok. Ještě jsme se zkusili všichni hromadně vyfotit, ale rodiče to vzdali, tak máme zdokumentovanou jen většinu zúčastněných dětí. Počasí nám bohužel při odjezdu nepřálo, takže původně plánované výlety buď na pláž nebo k vodopádu se neuskutečnily. Aspoň se máme na co těšit příští rok!

Zprávy od lékaře

Nejhorší úrazy, které musel Martin téměř denně ošetřovat, byly ukopnuté palce – Julinky, Matýska, Pepína a dalších nešťastníků, kteří si v zápalu boje nedávali na betonu pozor. Také jsme měli vosí žihadlo, ale naštěstí bez alergické reakce.

Zpráva velitelky

Už se těším na příští tábor! Letos jsme měli z pekla štěstí. Velice se osvědčilo mít vlastní táborový objekt, nikoho jsme tak nerušili a děti si bezvadně a bezpečně vyhráli v době “osobního volna”. Mít v kuchyni profesionály, Alča zkušená táborová kuchařka z ČR i Majda s praxí šéfkuchařky a Aleše který nám na poslení chvíi poslal snad kouzelný dědeček, byla pohádka sama o sobě, nasadili na příští rok velmi vysokou laťku! Pro mě byla velká úleva, že mi pomohly slečny učitelky z ČR, které přijely na tábor na praxi a děti si je hned oblíbily. Dospěláci si přišli také na své, konečně si mohli v klidu popovídat (mě například velmi pobavily Martinovy zábavné historky z dokotrského prostředí, a po dlouhé době jsem si zase zamastila žolíky, jiní si troufli na společenskou hru Znáte Česko?..hmmm,, zatímco chlapi se ještě proběhli u ping pongu). Skoro polovina dospělých obsadila roli strašidel na noční bojovce, kdo by např na chvíli nechtěl být vodníkem nebo divoženkou za svitu půlnočního měsíce? Největší radost mi ale udělalo, že děti vzaly jako fakt, že vedoucí nerozumí anglicky a mluvily na nás tudíž hezky česky, a že jim čeština uvízla v hlavičkách i po odjezdu “mluvil na letušku v letadle omylem česky”, a že se těší až bude zase český tábor! Za náš organizační tým děkujeme všem za trpělivost, Češi mají tuhý kořínek a nic je jen tak nerozhodí, holt když dojde chleba, sní k snídani i bramborák :-). Dle statistického dotazníku všichni byli s táborem spokojení, a my jsme zase o trochu chytřejší a doplníme co chybělo (záchoďák například, lopuchy v pralese nerostou:-). Dana.

PS: když říkám Čech myslím tím taky Slovák, mám vás rada všetkých.

Galerie fotek z tábora

Access Token not set. You can generate Access Tokens for your Page or Profile on fb.srizon.com. After generating the access token, insert it on the backend

This post is also available in: English
© 2015-2018 Český a Slovenský Klub Tauranga Inc.
Nahoru