Pálení čarodějnic na Novém Zélandě – naštěstí již v období, kdy plošné absolutní zákazy otevřených ohňů bývají zrušené. Doma v ČR se touto tradicí vítá jaro, nebo spíš loučí se zimou. My se tu naopak vítáme se zimou a loučíme s létem.

Opékání buřtů na ohni ve větší společnosti jsme si letos zopakovali již podruhé. Loni jsme se sešli na osvědčeném kempovacím místě v TECT Parku. Letos nám tam bohužel nedovolili zapálit táborák, tak jsme si museli najít jiné místo činu. Naštěstí nám Jindra Hahn poradil výborné místo i s chatkami a ohništi a dalšími atrakcemi pro děti i dospělé a byli jsme zachráněni.

Galerie

Redwood Valley Farm se nachází několik kilometrů za Te Puke.

Redwood Valley Farm Map

Mapa Redwood Valley Farmy (kliknout pro zobrazení pdf)

Je třeba odbočit z hlavní silnice vedoucí do Rotorua a nenechat se zmást tím, že silnice se na několik stovek metrů mění na štěrkovou. Samotná farma má několik parkovišť, jak pro denní návštěvníky tak pro nocležníky. My jsme měli základnu u Puriri Hut, až na samém konci cesty, po které se ještě smělo s autem. Letos byla akce dvoudenní, protože někteří z nás museli v neděli do práce (že Dano?) nebo za jinými povinnostmi, ale nechtěli si nechat ujít možnost přenocování ve velmi úsporně vybavené chatce bez elektriky a pouze se suchým záchodem, tzv kadibudkou. Největší atrakce pro všechny bylo samozřejmě vaření na ohni, na který bylo třeba dovést vlastní dřevo. Takže páteční skupina, skládající se ze třech dospěláků – Dana, Jana Bf a Jindra a 5ti dětí – Matýsek, Nicolka, Amy, Sofia a Daník, otestovala, že všechno funguje jak má. Děti si užily procházku podél potoka, kde našly super provazovou houpačku, která je vynesla až nad vodu – trocha adrenalinu a eventuálně mokra nikdy neškodí. Našly i maxi klouzačku do bahna, kterou za nejteplejšího poledního sluníčka i vyzkoušely, ale naštěstí se jim podařilo zabrzdit ještě před závěrečným brčálníkem. Také šly nakrmit prasátka nalezenými žaludy a seznámili se i s ostatními čtyřnohými obyvateli farmy.

prasata

„Krmení dravé zvěře”

V sobotu dopoledne musela Jana Bf s Amy a Daníkem a Jindra s Matýskem odjet domů a odpoledne se začala sjíždět skupinka, která bude pálit vlastnoručně vyrobenou čarodějnici. My jsme se Soňou vyjely v tandemu, abychom se kdyžtak ztratily společně, ale naštěstí jsme až na předposlední odbočku až na farmě trefily v pohodě. U Puriri Hut už nás vítaly známé tváře a také jedna vzácná návštěva. Generální konzulka ze Sydney, Hanka Flanderová, byla zrovna na služební cestě po Novém Zélandu. Navštívila nás i trochu oficiálně, protože nám předala dopis o přidělení finančního daru na letošní rok od MInisterstva zahraničí. Proto se Redwood Hut (kde Hanka nocovala), stala na jednu noc skoro zastupitelstvím ČR na Zélandu.

Odpolední program pro děti se pomalu rozjížděl, některé malovaly a tvořily pro maminky přání, protože následující neděli byl Svátek Matek a několik si vyrobilo čarodějné klobouky. Většina dětí i dospěláků se nejvíc těšila na pálení čarodějnice, kterou jsme si nejdřív museli vytvořit z připravených polotovarů. Na hlavu byl třeba dodělat obličej a potom připravit tělo a spojit. Dana se ujala tvorby a pod jejím vedením byla čarodějnice brzy na světě. Následně se tajemně ztratila, takže jsme se museli vydat hledat ji do lesa. Hledání čarodějnice se stává pomalu naši místní tradicí a myslím, že se to dětem moc líbí. Cestou zpět podél potoka jsme měli ještě čas se porozhlédnout po okolí a najít lanovou houpačku, která měla úspěch i mezi dospěláky.

carodejnice

čarodejnice byla fešanda

V průběhu odpoledne se sjížděli další a další účastnící táboráku. Pomalu se začínalo smrákat, tak jsme ještě rychle poslali děti nasbírat trochu chrastí na přípravu táboráku – pořádné dřevo na stavbu hranice jsme si přivezli s sebou, protože na farmě je zákaz sběru dřeva (upřímně řečeno mají ho tam popadaného tolik, že by jim asi moc nevadilo, že jim ho trošku spálíme, ale pravidla jsou pravidla… ). Při přípravě jsme z ohniště vyplašili krásnou wetu (je to taková veliká kobylka). Potom už nastal dlouho očekávaný okamžik a hranice byla zapálena za zvuků zpěvu Červená se line záře. Oheň se rychle rozhořel a s ním pomalu zmizela i naše čarodějnice.

taborak

S přibývající tmou nás zase začalo ubývat, protože někteří se chtěli vrátit s dětmi domů ještě v rozumnou hodinu. Ti co zůstali, si začali opékat na ohýnku domácí chléb (těsto namotané na klacku) a klobásky, s láskou věnované z řeznictví Bostock v Te Puna – děkujeme Soni a Garth! Jídla bylo dost a všichni se pořádně nacpali. Klobásky sice nejsou buřtíky, ale v přírodě pod hvězdami chutnaly skvěle!

Jako jedni z posledních dorazili i Kamila a Richard Lyons, pěkně si s námi strávili večer a Kamile se druhý den ráno na prvního máje narodila krásná holčička Clara! Gratulujeme a těšíme se, že se s ní zase brzy uvidíme na nějaké klubové akci nebo ve školce 🙂

Kolem jedenácté se všichni, co museli jet zpátky domů, rozjeli zpět do civilizace a v Puriri Hut jsme zbyli jen tři (Nicolka, Zdenda a já). Abychom se tam nebáli, tak nás venku hlídal Pepa s Pepínem v karavanu – no hlídal, myslím že by je neprobudilo ani stádo slonů…. Ale naštěstí jsme žádnou ochranu před nečekanými návštěvníky nepotřebovali a jedniným vetřelcem byla ráno ochočená kachna, která pilně hledala, jestli nebudou nejaké dobré zbytky – nebudou kačenko, máme všichni hlad!

Po snídani jsme s Pepou vzali děti ještě jednou prozkoumat houpačku a stezku podél potoka. Prohlédli jsme si vodní kolo a děcka se vyráchala i s Pepou ve vodě. Myslím, že byla docela studená, ale kluci byli stateční. Zbývalo jen uklidit chatku a kolem táboráku – značka všechny vaše odpadky si odvezte s sebou a už jsme se vydali na cestu. Bylo tu moc pěkně a těšíme se zase na příští rok v ještě větším počtu!

This post is also available in: English
© 2015 Český a Slovenský Klub Tauranga Inc.
Nahoru